Terapie?

Procházím si podklady pro tuto rozšířenou a upravenou verzi „Postřehů“ a nabývám jasného a konkrétního pocitu, že tyto poznámky jsou už jen takové (sice pro mne důležité, ale) „štěky“, které nesnesou formát klasické kapitolky a i když se tematicky hodí k mému pozorování, tak celistvost knížky by tak nějak narušovaly…kromě toho – dle mého vnímání byly předchozí kapitoly poměrně hutné a tyto marginálie by je pouze zřeďovaly…
Udělám to tedy takto – tyto drobnosti budu postupně publikovat v části „BLOG“ na mém webu www.vejsada.art a toto bude už závěrečná kapitola, ať to také nedopisuji do důchodu, že? 😀 Přijde mi jako logické vyústění věnovat závěr terapiím…
Nejprve použiji popis toho, co dělám, z webu, který je na terapie specializován (www.znamyterapeut.cz/kolin/vejsada-ondrej) a následně ho trochu rozšířím a okomentuji… Tedy, cituji:

„O terapeutovi
Tady bych měl asi uvést hromadu certifikátů a detailně rozepsat, co všechno jsem studoval a následně dokázal…víte a já se ptám = proč vlastně? Nestačí pouze jméno a příjmení? Pokud máte vážný zájem o tyto detaily – klidně se mě zeptejte anebo se podívejte sem = www.vejsada.art 😉

A terapie…co že to jako dělám?
Mno, ono je to vlastně jednoduché.
Každý z nás má úžasnou schopnost „sebeuzdravování“. Úlohu terapeuta vidím v tom, že nejprve musí mít zpracované vlastní ego/bloky/negace/programy – je jedno, jak tomu budeme říkat, prostě musí být v pohodě, v klidu, nad věcí a musí umět pomoci druhému zaktivovat onen sebeléčebný proces, prostě vědět jak. Takhle si alespoň já představuji úspěšnou terapii a je opravdu úplně jedno, jak ji budeme říkat…třeba „akceptační terapie“ nebo „metoda RUŠ“ či „terapie osobního růstu“… Praxe-výsledky jasně dokazují její smysl…nehledě na teorii či „divadýlko“ s tím spojené.
No a s veškerou pokorou tvrdím, že tohle umím – viz desítky spokojených klientů a úspěšných terapií…
Jedinou podmínkou je, že Ty osobně s tím chceš něco dělat/nějak to vyřešit atd. a jsi připravený na sobě „máknout“, protože já Tě pouze povedu, práce je na Tobě 😉

motto:„Chodíme na terapii, protože naše rodiče nechodili a nechceme, aby musely chodit naše děti…“

Cena?
Terapií i sebou jsem si jistý – čím si ale jistý nejsem, jestli na sebe budeme „slyšet“, proto je první hodina zdarma, aby bylo jasné, jak bude terapie probíhat a jestli budete chtít Vy mě jako terapeuta a já Vás jako klienty 😉
Dále je to už jednoduché 1 hodina = 1000,-Kč (resp. 30 minut = 500,-Kč) a to jak osobní setkání, videohovor nebo klasický telefonní hovor…“

A k čemu, že je to (ZE ZKUŠENOSTI) dobré?

Pokud si představíte svoje pocity/prožívání na škálé od mínus 10, přes nulu, až po plus deset – tedy vše, co Vás hodně trápí/štve/nasírá, přes skutečný/nehraný/nelakovaný „neutrál“ tedy něco, co je vám úplně a plně jedno – až po stavy absolutního štěstí a euforie…tak terapie vám pomůže odstranit vše, co má znaménko mínus! Už to by se dalo považovat za zázrak, že? Ovšem podle vesmírného zákonu přitažlivosti (ať už tomuto principu říkáte jakkoliv a dokonce i lhostejno, zda-li o něm víte či v něj „věříte“ – lapidárně řečeno = JAK SE CÍTÍM, TAK I ŽIJU) se zásadním způsobem změní i vámi vnímaná a prožívaná realita/subjektivní štěstí, klid a harmonie… Ale to je třeba zažít, slova to plně nevystihnou 😉

Víte, prošel jsem si v podstatě klasické terapeutické kolečko. Nechci si hrát na soudce, abych tady určoval, která terapie je „správná“…stejně tak nechci nějak lacině kritizovat – a dokonce ani není mojí ambicí, poskytnout Vám tady nějaký detailní návod k „sebeterapii“… Popravdě se mi velice ulevilo, když jsem si uvědomil, že nejsem Ježíš, abych každého spasil 😉 Knížka se přeci jmenuje „Životní postřehy aneb glosy téměř filozofické“ a tak tedy i v tomto duchu pouze popíšu, jak to vidím já a jaké mám já osobní zkušenosti = zbytek je na Vás 😉
Jak zmiňuji výše, klíčem (alespoň pro mne) je funkčnost + ještě bych doplnil rychlost a trvalost výsledků. A vzhledem k tomu, jak jsme každý jiný a jak každému vyhovuje trochu něco jiného, je asi nad míru jasné, že úplně univerzální metoda/postup neexistuje…
Zmíním jen opravdu hrubé obrysy = např. psychoanalýza (vím, vlastně kompletně překonaná) je fajn, celkem účinná, ale žalostně pomalá; hypnoterapie – ta mi přišla v podstatě podobná polykání prášků = pomáhá, ale protože to není osobní rozhodnutí jedince, ale „dodává“ se něco zvenku – vůle terapeuta nebo chemie v tabletě = problém se po čase (byť je to třeba 10let) vrací…není to tedy trvalé…
Posledních osm let a až do chvíle, kdy píšu tato písmenka, považuji za nejrychlejší, nejúčinnější a taky s trvalými výsledky metodu RUŠ – i když upřímně nesouhlasím s jejím postupným vývojem korporátním směrem s (bez přehánění – a opravdu vím, o čem píšu) sektářskými rysy…
Zareaguji pouze na jeden aspekt a spojím ho i s odpovědí na častou otázku = proč nevedu terapie „na pojišťovnu“ a proč se vlastně jimi výhradně neživím – proč je to vlastně pořád můj koníček (s krytím vlastních nákladů)? Pokud by mě to mělo živit, cena by musela být mnohem vyšší, ale to není jádro pudla…
Metoda RUŠ prochází dlouhodobým testováním ve snaze o uznání a zařazení mezi klasické metody psychoterapie – víte, mám zkušenost, že renomovaná psychiatrička v mém městě (zdůrazňuji v dobré víře i úmyslu) mi občas posílá klienty na terapii – no a já vidím, jak je to téměř k ničemu! Proč? Protože přicházejí lidé, kteří nejsou rozhodnuti se změnit, něco s tím udělat, něco vyřešit – jen poslechnou vnější pokyn a očekávají zázrak, že totiž někdo jejich problémy v nich vyřeší za ně! 😀 Jen pro korektnost dodám, že i tito klienti jsou nakonec spokojeni – ale já ne, jsem asi maximalista 😉
Upřímně tedy přeji, aby případná „registrace“ pomohla autorovi a hlavně mnoha dalším lidem – ALE já, sám za sebe, s plnou odpovědností prohlašuji, že touto cestou jít nechci…nepřijde mi funkční…kromě toho opravdu nepotřebuji ordinaci, sestřičku, kartotéku, přezkušování a podobné byrokratické zdržování = můj každý klient je takové moje přezkoušení, zda-li to, co dělám, je funkční nebo si něco namlouvám…
A to je vlastně i samotná myšlenka v závěru = moc si vážím toho, že jsi knížku dočetl až sem. Nesnažil jsem se Tě přivést do mého systému/dogmatu – snažil jsem se Tě vést k Tobě samému – najít sám v sobě své božství…a tak tedy i Ty sám/sama teď rozhodni (chceš-li), zda-li a jak hodně se mi to povedlo…

Děkuji…