Poučení z krizového vývoje

Vandrování (rozuměj správně = způsob trávení dovolené, prázdnin či volna o weekendu tak, že vše, co potřebuji, mám na zádech v batohu a jde se krajinou, navštěvují se památky, a kde přijde večer, tam se přespí = tu v lese, tu na zřícenině či posedu) – tak tedy vandrování považuji za nejlepší způsob trávení dovolené a to nejen pro puberťáky. Tato, dnes již okřídlená věta platí i navzdory nezapomenutelným zážitkům spojeným se školením od horského svůdce (jak jsme mu později začali říkat – však víte proč), Patrika.
Chůzi přírodou spojenou s prima partou bych nevyměnil za nic na světě! No, možná za pár věcí ano, ale to už by byl námět na další psaní. V každém případě – takto se nejlépe poznají charaktery našich pokroucených osobností a mnohá přátelství se tak utuží na věčné časy. Jiná se ovšem také přetrhají na podobně dlouhou dobu. Je to tedy risk, který někdy, no možná svým způsobem vždycky, přináší i zisk.
Šumava je úžasným místem pro první vandrování – i když bych přeci jen jako jakýsi předstupeň navrhoval projít nejprve Český ráj. Lidé jsou tu přátelští a medvědi a ani vlci zde zatím nejsou – snad jen ty v rouše beránčím, ale s těmi Vám zase moc nepomohu…
A to hlavní na závěr = pokud se najde někdy někdo, kdo Vám bude chtít do Vaší cesty (ať už je jakákoliv a kamkoliv) kecat – pošlete ho k šípku a chcete-li = použijte jako varovný důkaz toto moje psaní; anebo na něj uplatněte předchozí mojí radu a pošlete k šípku i mne. Jsem totiž přesvědčen, že tato naše cesta měla být zaznamenána jako varování budoucím generacím. Která generace to ovšem je, si netroufám odhadovat a možná i na mne platí stará moudrost týkající se v podstatě všech samozvaných umělců:“Chce asi umřít nepochopenej!“
A abych předešel obvyklým nechutným spekulacím = ano, vše se skutečně odehrálo (i když možná v trochu jiném pořadí a pozadí), na to dám krk (ale za slovo mne raději neberte)! Naproti tomu podobnost zúčastněných osob s kýmkoliv ve Vašem okolí je čistě náhodná! 😉
Jo, a aby náhodou někomu nechyběl šťastný kanec, vlastně konec, tak tedy Honza s fousatou Katkou asi tři roky vážně chodil a to by jako happy end mohlo stačit, ne? Jo a ještě přeci jen, moc Vás prosím, přestaňte mi říkat Švéd! Děkuji…

Věnováno mému otci, který mi vždycky věřil.
Věnováno mé matce, která se mnou měla těžkou pubertu.
Věnováno mé rodině, která to se mnou má těžké pořád.
Věnováno mému synu Matýskovi, kterému zase věřím já.