Další den v divočině

Miluji uzavíratelný záchod! Ovšem ten jaksi v přírodě chybí. Třetí den, je třetí den a přírodě ani v přírodě neporučíš! Ovšem představa, že na mne někdo v tak delikátní chvíli vykoukne (byť by to byla sličná laňka), mne doháněla k šílenství. Naštěstí jsme právě procházeli kolem jakéhosi kempu. Doplnili jsme vodu a já blbec ještě v euforii, že jsem tramp a ne chuligán se šel zeptat vedoucího tábořiště, zdali mohu použít i jejich WC. Dostalo se mi nevraživé odpovědi, že záchod je jen pro ubytované, hrůza! Leč, časová tíseň nabírala na obrátkách a tak jsem jaksi neměl čas se hádat o to, že poskytnutí první pomoci, vody a WC je ze zákona občanskou povinností (zmohl jsem se jen na všeříkající:“Já se z toho fakt poseru!“), ale naopak jsem pelášil z kempu, jak protržený a hledal si místo v nejbližším lesíku, takže nakonec z mé fobie z kadění ve volné přírodě byla nutnost lesíku v jakési vísce. Brr – dodneška je mi zle, když si na to vzpomenu! Vůbec nejlépe to vymyslel jeden raději nejmenovaný kamarád z nás – našel starý dutý pařez a ten použil jako přírodní WC. Když nám to pak Honza vyprávěl, nasmáli jsme se jak malí kluci!
Dále ten den utíkal jako později všechny další. Tím, že člověk vstává do přírody, je k ní tak nějak blíž a blíže jsou si i lidé v ní, že nejsou ani potřeba slova. Většinu času jsme proto šli už jen mlčky, užívali si pohledy do divukrásné přírody a občas kontrolovali mraky, zdali se zase nechystá nějaký ten přívaláček.
Tak pomalu končil den a nám se nějak nechtělo zastavovat a tak se šlo pořád dál. Znenadání ovšem začala padat nejen tma, ale hlavně i mlha. Další typický rys Šumavy. Šumavská mlha je zrádná tím, že bylo-li přes den hezky teplo (a na sluníčku třeba i vedro) ve výšce nad zemí je rázem skoro nula. Co teď? Jak a kde přespat dnes?
Již v pokročilém šeru jsme dorazili na kraj lesa, kde se tyčil vysoký posed. Vylezli jsme na něj, povečeřeli lečo z konzervy (jako ostatně pravidelně – nic levnějšího tehdy v potravinách neměli – na druhou stranu, tak se alespoň ešusy nemusely mýt vůbec) a plni zjevené romantiky začali plánovat, že všichni přespíme nahoře. Naštěstí sebral trochu rozumu právě Patrik a suše nám oznámil:
„Pitomci, to byste museli všichni spát vsedě! Vždyť to je absolutní blbost!“ a měl pravdu.
Nám dvěma s Jarkem se to nakonec zdálo i rozumné a tak jsme navrhli, že si uděláme dole „normální“ áčko a přespíme i v mlze tam. Toho se ovšem rychle chytil Honza s tvrzením, že on rozhodně na posedu ještě nespal a tak si dneska splní své nejtajnější přání. Patrik se obětoval (tak to alespoň tvrdil) a zůstal nahoře s ním.
Co Vám mám povídat – nám s Jarkem se spalo přímo božsky! Přes den jsme to skutečně poměrně dost natáhli a ušli skoro 25km – což na Šumavský terén a se zátěží na zádech není přece špatné! A tak jsme usnuli hned, co jsme zalehli a těšili se na další den.