Závěr

Tak, a teď už bude mít dušička snad pokoj a já budu moct hledět pouze do budoucna a vnímat přítomno = vše staré jsem už zvěčnil (tedy vše podstatné staré).
Děkuji, že jste tento, možná trochu zmatečný historický exkurz, vydrželi až sem. Vážně mi nešlo o složení podkladů pro památník písemnictví, šlo mi o publikování těch prací, u kterých si říkám, že si to alespoň trochu zaslouží. Zkrátka – musel jsem to sepsat, bylo to ve mně jako v koze!
Nemožné a hlavně neuvěřitelné se stalo skutečností = moje první knížka „Můj první vandr“ se drží už rok na prvním místě v prodeji u vydavatele, takže se z ní stal v podstatě bestseller (v původním významu tohoto slova)! A nota bene – je domluveno už druhé vydání; nyní v ČR (původní tisk je totiž z Belgie) a k dostání u všech dobrých knihkupců (tak nějak se to píše, že?) A to raději už nemluvím o momentální zpracovávání do podoby filmového scénáře… uff.. A teď mám ještě před sebou pozvání na první setkání spisovatelů, kde budu mít dokonce první autorské čtení – no uznejte, že si to musím vážně užít…
OV