Kdy se to stane? Aneb splní se to někdy?

Teď už jen pár takových štěků 🙂 Pokud se takto ptáte, pokud číháte na splnění Vašich přání, pak vězte, že se Vám to nesplní zřejmě vůbec. Ptáte se proč? No protože tohle je přesně to lpění, o kterém jsem psal dříve. Vím, chce to trochu promyslet a tak Vám na to dám čas 😉 ale jde o to = rozhodnout se, co chci a v klidu na tom pracovat. Přijmout, že se to splnit ani nemusí a je Vám to přesto jedno, jste nad věcí = pak teprve přijde už vlastně nečekané 😉 A krátká připomínka i pro tuto oblast – nejde vůbec o konkrétní slova, která si v duchu anebo i nahlas říkáte, jde o to, jaké pocity u toho máte. Konkrétní příklad: „Už aby to bylo!“ – to může obsahovat dychtivost, palčivou touhu nebo dokonce smutek, že to tu ještě není… anebo radost ze skutečnosti, že už to máte a bude fakt prima, až se to projeví i na fyzické úrovni.
Přidám k tomu jedno z „mých“ přirovnání = je to jako když si napíšete tomu Ježíškovi, resp. řeknete rodičům, co byste chtěli. Víte, že už Vám to koupili, ale dostanete to až na Štědrý den – čili už je to Vaše, už to vlastně máte, ale čekáte, kdy to dostanete fyzicky, srozumitelné? 😉
A pokud tu myšlenku trochu rozvinu a posunu, pak teď mohu mít cokoliv – otázka je, jak to bude příští chvilku. Příklad = „myslím si“, že mám chalupu v Bechyni, ale teď tam nejsem, takže to nevím a až tam budu, budu si zase myslet, že mám domeček v Kolíně – chápete?
Došlo mi, že je chybou takové to „čím konkrétnější přání…“, protože prostě pokud si budu přát 20 457,20Kč 16. února ve tři hodiny 55 min., pak budu pravděpodobně zklamán, že? Vesmír totiž reaguje na pocity! Myslím tím pocit typu „jsem ideálně bohatý“ (pokud se tedy držím toho přirovnání k penězům, ale přát si mohu samozřejmě cokoli – ideálně tedy něco duševního, ale je to na Vás – nechci Vám nic podsouvat). No a to slůvko „ideální“ alespoň pro mne znamená, že dávám Vesmíru prostor, abych byl tak bohatý, abych měl na vše, co potřebuji (případně chci). Ale nějaká ta konkrétní částka, čas, způsob předání a já nevím, co ještě konkrétního lze vymyslet, je vlastně to, že se Vesmíru cpu do cesty. Nemám důvěru, nechápu, jak realita/Vesmír skutečně fungují a tak musím mít vše pod kontrolou atd. Nehledě na to, že jsme často i mistři v tom, jak se „zdržovat přemýšlením“ – tím myslím takové to = jak ty peníze dostanu, odkud přijdou, kolik jich asi bude atd.
Zkrátka, já jsem pán svého vesmíru, já jsem se rozhodl, tohle já chci a raduju se z toho, že tohle mám, ale kolik to bude, kdy to přijde, jak to přijde atd. není skutečným obsahem mého přání. To samé s prací = „mám ideální práci/poslání“, ale třeba to znamená, že se zlepší podmínky v práci, kterou dělám teď anebo si přitáhnu jinou anebo zdědím miliardy po tetičce z Argentiny, co já vím! 😀 Prostě já jsem rozhodnutý – mám to „ideální“ a raduju se z toho, ale jinak je to už vlastně tlak na okolní svět – já se soustředím na vlastní pocity. Anebo třeba jako horolezec = má cíl ohledně Mount Everestu „jsem tam“ – netrápí se tím, jaký spacák si má vzít, kolik skob apod. = to vše se řeší v průběhu, ale cíl je jasný = tam plyne jeho energie a představa = a protože je to cíl, tak si ho říká a představuje v přítomnosti – proto JSEM tam (jako nahoře, na vrcholu) – ne BUDU tam, protože to by bylo pořád v budoucnu a nedosáhl by toho nikdy! U tohoto jsem měl trochu problém, jestli si něco nenalhávám = vždyť tam přeci nejsem, ale to není o tom, abych se zorientoval, kde opravdu jsem, ale aby si přesně zformuloval můj cíl, ke kterému směřuju! 😀
Spoléhej se na skutečné jistoty-procesy = láska, přitažlivost a ne na výhru v Euro-jackpotu…ale chceš-li, tak si vsaď = přesně jako je to v tom vtipu, jak se Kohn modlí k bohu, aby vyhrál v loterii a z nebe se ozve:“No ja, Kohn, ale to si taky musej vsadit, vědí?!“ 😀
Ty ale nevyhlížej, kdy se to splní a jestli vůbec = je to jen jedna z možností, Ty makej dál a využívej všechny možnosti ke splnění svého snu = uvidíš sám, kudy vede cesta…To že jsem od všeho svobodný, že teda na ničem nelpím, přece neznamená, že si to pocity nepřitáhnu! Lpění dělá pouze to, že to oddaluji, odtahuji, nepřitahuji a tedy nedostanu! Přece stačí, že to mám rád a tím to přitahuju! Říci si, co chci, je moc důležité, ale nelpět na tom, to se pozná podle pocitu – pokud mám strach, abych to nepokazil a že to nevyjde apod. tak to je špatně, ale říci, co chci a nechat tomu volný průběh, to je onen funkční způsob! Je rozdíl vědět co chci, mít svůj cíl a proti tomu klást si podmínky!
Je to vlastně takový strach, jakože to vesmír bez mého dohledu/kontroly pokazí. Je potřeba si uvědomit a připomenout, že tam není fousatej děda na obláčku = já to přitahuju úplně přesně podle svých pocitů, takže mám-li blbý pocity nebo na půl blbý, tak to na půl blbě přitáhnu, ale když jsem vyčištěný odblokovaný, tak to bude „ideálně“, to znamená přesně tak jak já potřebuju, abych byl ideálně, vlastně dokonale, šťastný!
A na závěr této rozšířené kapitolky ještě jedna myšlenka, kterou jsem nedávno kdesi slyšel = kdyby se všechny peníze rozdělili všem, aby měli všichni stejně, během překvapivě krátké doby by to bylo zase stejné! Původně bohatí by zbohatli a původně chudí by časem zase zchudli = bohatství není v penězích ale v hlavě!