Příklady mých objevených a vyčištěných bloků aneb třeba to máte taky tak 😉

A vlastně už téměř na úplný závěr jsem si říkal, že byste rádi trochu nahlédli do soukromí mého čištění a přečetli si i o mých příkladech bloků-negací-programů a buď se jim od srdce zasmáli – nic neudělá takovou radost jako neštěstí druhého, že? 😉 anebo našli i poučení pro sebe a případné svoje čištění. Okay, tak tedy dobrá, Vy bulvárníci 😉
První příklad, když se takhle napíše, tak působí opravdu (alespoň na mne) velice komicky, ale věřte, že jsem byl až skoro šokovaný, kolik všelijakých negací a hnusů jsem v tomto „příběhu“ objevil. Ano, jedná se o „Ježíška“ vlastně spíše Štědrý den a dávání dárků. Tedy jde o tu skutečnost, že mi rodiče a vlastně celé okolí tvrdilo, že dárky na Vánoce nosí nějaký Ježíšek. Víte, k čemu to třeba vedlo? Nebyl jsem (tedy snad) až tak pitomé dítě a tak jsem si logicky řekl, že když je někde v nebi a pak přinese dárky, tak že mě musí přece vidět i slyšet, tak proč bych mu měl psát nějaký seznam a dávat ho za okno, ne? Rozhodl jsem se tedy, že mu to budu rovnou říkat! No a tak jsem se v podstatě modlil – aniž bych samozřejmě věděl, co to znamená = prostě jsem večer, v postýlce před spaním, říkal k nebi svůj seznam toho, co bych si přál. Směšné? Možná, ale chápete tu hloubku tohoto průšvihu, když se dětem lže a to i v dobré víře?
Nevím, nevzpomínám si, jak to tenkrát rodiče zařídili, ale podlehl jsem a psal vzkazy jak se patří a opět – protože jsem od přírody tak nějak podezřívavý, tak jsem si to chtěl vyzkoušet, ověřit a tak jsem jim jednou řekl, že jsem dal seznam za okno a do rána opravdu zmizel a podruhé jsem jim to neřekl a představte si = nezmizel!!! No, nebudu to dále natahovat, zkrátka si opět velice jasně vzpomínám, jak jsem si říkal, že mi normálně na férovku lhali a že mi asi tedy lžou i v jiných věcech a že už jim nebudu nic věřit. A zpět, to už při čištění, jsem objevil programy typu = to nefunguje, je to zbytečný, nic neexistuje atd. apod. A samozřejmě všechny ty negace vůči lidem = lžou mi, nedá se jim věřit atd.
Druhý, méně křiklavý a taky méně nápadný příklad je, když mi mamka objevila sepsaný seznam plánů, na čem pracuju a to konkrétně bod, kdy jsem zkoumal, zda-li mohu na naší televizi chytit i jiné programy (myšleno třeba „Poláky“, protože v té době byla jen ČT1 a ČT2). Zareagovala asi v podstatě nevinně, ale něco ve smyslu, že se zajímám o kraviny a že mám dělat něco pořádného. O nic nešlo, ale k čemu to u mne vedlo? Je to možná i zvláštní anebo ne, to je nakonec jedno a na posouzení každého z Vás, ale já jsem se v sobě zatvrdil, že si nesmím nic přát a hlavně si to nesmím nikam napsat, aby to někdo neobjevil a nebylo to zase trapné…anebo alespoň mně nebylo trapně… Stejně tak jsem vypozoroval, že když projevím o něco opravdu vážný zájem, tak když „zlobím“, tak přesně to, co mě baví, to mi zakáže – no a tak mi došlo, že když na mě nebude vidět, co mě zajímá (budu skrývat emoce), nenapadne jí mi to zakázat = devastující následky toho rozhodnutí si určitě dokážete představit sami…
Poučení, alespoň pro sebe, vidím hlavně v tom, že to, co nám přijde třeba trapné, pitomost, prkotina – to vše jsou třeba jen „racionalizace“, tedy psychická obrana organismu před obnovováním nezhojeného psychického zranění = tak to bagatelizuju a je to. Jenže není, protože ten pocit tam zůstává a dál už to znáte. Kromě toho, pro dítě je to velký problém, veliký zážitek atd., takže nemá cenu hodnotit cokoliv zpětně, ale očima právě onoho dítěte…
A ještě možná jedno poučení tam vidím. Celé je to o tom = dejte si pozor na to, co si přejete 😉