Placebo, pověry, amulety aneb tak pomáhá to nebo ne?!

Troufnu si tvrdit, že pozorný čtenář už tuší 🙂 Jsem plně přesvědčen, tedy (nejen) já tomu říkám, že „vím“, že o všem, co funguje anebo nefunguje rozhodují pocity, překvapil jsem, že? 😀 Já vím, výrok, že o „všem“ rozhodují pocity se zdá trochu přehnaný. Jako bych Vás už slyšel = to jako jestli mi nastartuje auto rozhodujou pocity, jo? To je ale blbost! Asi ano, asi to je hloupost, ale na druhou stranu – víte, že existuje cosi jako „generálský syndrom“? Možná jste to i Vy zažili a možná, že i dokonce hned několikrát = něco Vám v práci skvěle fungovalo a pak přišel šéf a ono „se to rozbilo“ anebo obráceně něco nešlo opravit, pořád to ne a ne jít – a najednou se objevil ve dveřích šéf a šup a „naskočilo“ to 🙂 Když už jsem psal o počítačích, tak třeba já osobně jsem mockrát zažil, že se něco rozbilo a při příchodu opraváře vše fungovalo jako by nic…a to raději nemluvím o autě = jednou jsem stál hodinu v nepojízdném vraku, který nešel nastartovat…když dorazil mechanik, otočil klíčkem – a? Jojo…
Tak tedy, pokud celou svojí bytostí cítím, tedy vím a nemusím nad tím přemýšlet (stejně jako vím, jestli jsem chlapeček nebo holčička 😀 apod.), že třeba homeopatika fungují, tak zkrátka fungují a v mých očích je lhostejné, zda-li se jedná o placebo efekt či nikoliv. Kromě toho právě ono placebo, tedy stručně a nepřesně řečeno „kostka cukru vydávaná za lék“, která má výsledky u vysokého procenta testovaných lidí jako onen skutečný lék, je v mých očích jedním z největších „důkazů“ pravdivosti mých tezí. Souhlasíte?
Mohu tím totiž i vysvětlit nebo alespoň odpovědět na otázky jak je možné, že homeopatika fungují třeba u pejsků – copak oni tomu rozumí, oni to poznají, že mají ve žrádle „bobulky“? Ne, oni asi ne, ale kdo jiný to ví, vidí a věří tomu? Ano, správně – jejich páníčkové 😉 Jak prosté, ne? A stejně tak to je i s prokletím, černou magií anebo naopak léčitely, šamany apod. Anebo také amulety a třeba takové ty rituály sportovců před zápasem, výkonem, soutěží – chápete, proč fungují a hlavně CO NA TOM FUNGUJE? Mno…trochu stinnou stránkou toho všeho je, že nám dávají iluzi kontroly a naši pozornost a odpovědnost směřují vně nás, ale odpověď je jinak již myslím jasná = záleží na hloubce „vložených“ emocí. Zkrátka = čemu věříš, to se Ti pak i děje 😉 Ale pozor! Čemu SKUTEČNĚ věříš, co uvnitř 100% víš – tedy ne, co si namlouváš nebo co na druhé (a možná, že i občas i na sebe) pouze hraješ!
A opět jedna taková hodně bolestivá nebo jak to nazvat aplikace mých závěrů. Vzniká totiž logicky otázka (a možná přímo i ve Vaší hlavě) = a co děti s rakovinou apod.? Copak si už mohly vypěstovat takové bloky, aby jim vznikla tak strašná nemoc? Víte, vůbec se tu nechci pouštět do zdravotních témat. To, co totiž právě v době psaní této knížky probíhá v naší zemi (mno…spíš přesněji v médiích), bych nazval bez přehánění přímo jako „hon na čarodějnice“. Mnozí lidé, kteří tvrdí, že uzdraví druhé nějakou alternativní metodou jsou často ostouzeni a pranýřováni. Nechci se zastávat šarlatánů, ale na druhou stranu si odmítám hrát na soudce, který ono šarlatánství posoudí. A stejně tak, každý, kdo nějak pomůže druhému, resp. si ten druhý od něj nechá pomoci, protože mu věří – zaslouží si respekt a úctu. Třeba je to „šarlatán“, ale jeho „divadýlko“ právě na někoho zapůsobilo tak, že se (jako oním placebem) uzdraví… V mých očích totiž tato „štvanice“ vede pouze k tomu, že mnohým sebereme i tu poslední kapku naděje…a cynicky řečeno = každý z nás jednou zemře, čili svým způsobem je každý lékař vlastně tak trochu šarlatán… A věřte mi, že kdybych si vzal skrytou kameru a natočil si pravidelnou kontrolu u mé obvodní doktorky (která je pochopitelně skvělá a nic proti ní – to jen pouze jako příklad) a pak to pěkně sestříhal = udělám z ní podvodnici středověkého kalibru jako nic… Tedy zpět k otázce – i na to moji optikou existuje odpověď, ale možná ji nechcete slyšet = způsobují to programy rodičů. Nedávno jsem slyšel takovou skoro až ošklivou větu, se kterou ne tak úplně souhlasím, přesto se sem nyní hodí a pouze tím dokumentuji, že nejsem sám, kdo tímto směrem uvažuje. Ta věta zní = za všechny nemoci dětí do šesti let věku může jejich matka; pak přidává spoluzodpovědnost škola, resp. paní učitelka. Hodně tvrdé, že? Zamyslete se ale, moc prosím, ještě jednou nad myšlenkou výše = páníček-pes-homeopatika. A pro úplnost – nesouhlasím s tou větou naplno proto, protože tam chybí třeba otcové, babičky, dědečkové, učitelé atd.
A snad raději jako takové dovysvětlení, které ale považuji za důležité = rozhodně nechci v nikom vyvolávat nějaký strach, obavu anebo (nedej bože) pocit viny! Já si opravdu nechci hrát na hledání viníka – to už jsem přeci popsal o kus výše. Jde mi o to jednak, abych odpověděl na případné dotazy (které jsem mimochodem i reálně při školeních dostal) a pak také, abych ještě zdůraznil, že prací na sobě pomáhám svému okolí více, než by se zdálo a platí to i obráceně, že mám-li z ono „prokletí“ jakýkoliv strach, mohu si ho vypnout/zrušit a přestane na mě působit (přestanu tu hru s tím druhým prostě hrát)! Ale chcete-li se nad sebou ještě více zamyslet, tak co třeba vynechat věty, které znějí skoro jako prokletí nebo začarování = když se neoblíkneš, tak nastydneš! Nespadni tam! Tohle ať Tě ani nenapadne! Zkuste, chcete-li, prozkoumat svoje emoce u těchto vět = jak se při tom cítíte? 😉
A pro mírné odlehčení a přesto jakési nastavení zrcadla, co druhým (v tomto případě dokonce dětem) říkáme = pojďme si to, prosím, rovnou vyzkoušet, ano? Dobrá – žádávám Vás nyní tedy o to, abyste si v žádném případě nepředstavovali v mysli ledničku, ano? Ať Vás ani nenapadne myslet na tu bílou, slabě vrnící ledničku plnou laskomin a lahůdek!!! Jde Vám to? No a přesně tohle děláme druhým!
A opět dovětek k druhému vydání. Osobně tomu trochu nadneseně říkám „aplikovaná kvantovka“ = kam zaměřím svoji pozornost nebo na co zaměřím svoji pozornost to tvořím, vytvářím, modifikuji…takže je potřeba (třeba „RUŠkou“) objevit a vypnout to původní rozhodnutí pro nějakou kravinu kterou teď žiju. Zkrátka buďto to pocity odrazuju nebo nepřitahuju…
Očekávání znamená spoléhat na něco mimo mne, mnohem lepší je si to sám vytvořit!