Jak programy fungují aneb zákon přitažlivosti

Pokud jste se přeci jen ještě tak úplně nenaladili na „moji“ vlnu a pokud stále ještě hledáte smysl, důvod proč to všechno píšu a pokud také stále hledáte něco rádoby mého, něco „nového“ – i když pokud bych sáhl opravdu do hlubší filozofie, tak údajně se nic v pravém smyslu nového dozvědět nelze, protože mozek hledá podobné – lze tedy poznání rozšířit a prohloubit či ukázat nové souvislosti, ale kdyby zaznělo něco naprosto nového, tak to mozek vůbec nezaregistruje, protože to nemá k čemu přiřadit, s čím porovnat. Pak jsem tedy zjistil, vypozoroval (lepší výraz, než vymyslel) jako takovou novou drobnost-postřeh, že v knize a filmu Tajemství je nepřesnost, která mnohým neumožňuje využití zákona přitažlivosti naplno a to sice = MYŠLENKY NIC NEPŘITAHUJÍ. To, co opravdu přitahuje vše do našeho života, jsou naše POCITY, které ony myšlenky vyvolávají. Mluví se tam o pocitech, já vím, ale jen jako o pomocném faktoru, ale důraz je kladen na myšlenky a dokonce na jejich kontrolu. Ale když u myšlenky nemáte žádný pocit, resp. máte pocit neutrální, tak si jí můžete opakovat milionkrát denně a nic se Vám v životě nezmění anebo ještě horší situace – když u té myšlenky máte negativní pocit, byť by byla zdánlivě formulována pozitivně, ještě Vám to může ublížit. Jako příklad = tisíckrát denně si budu opakovat „jsem milionář“, ale cítím se u toho blbě, v hlavě mi běží něco jako „to stejně nikdy nebudu“ anebo „jsem střevo, že už dávno milionář nejsem“ = hádejte, k čemu to povede? Jaký bude výsledek? Stále si ještě rozumíme?
A ještě jeden postřeh jsem vypozoroval. Už podle názvu, je to ZÁKON přitažlivosti = důležité pro pochopení je právě ono slovo zákon, tedy není tam obsažena nějaká hodnotící mysl anebo lidověji řečeno – není to fousatý děda na obláčku. Není tam v našem pojetí nějaké myšlení, hodnocení, plánování, vypočítavost, že by nás třeba někdo trestal nebo si říkal: „Ještě ho v tom nechám chvíli vymáchat“. Všechno to jsou prostě „pouze“ následky mých pocitů, je to zkrátka zákon. Cosi jako akce-reakce anebo gravitace = když skočíte z mrakodrapu, máte ten dojem, že si gravitace „říká“, že nám to teď osladí a že se zabijeme? Nikoli, zabijeme se, protože zákon gravitace tak funguje. Není v tom úmysl. Už asi rozumíte, že?
Doufám, že mi věříte, že poslední, co bych chtěl, je někoho nějak urazit nebo zesměšnit. Přesto si myslím, že tady je potřeba dodat nějaký ten konkrétní příklad – moc tedy prosím, mějte na mysli, že se pokouším vše pouze doložit a vůbec nikoho nesoudím, neposuzuji ani neodsuzuji. Představte si věřícího člověka, jak se modlí k bohu. Existují mnozí lidé, kteří mají spousty zážitků s vyslyšenými modlitbami. Existují ale mnozí další, kteří tento zážitek nemají. Čím to je? Jsou to tedy horší křesťané, lidé? Anebo to znamená, že si pámbíček u těch druhých říká něco ve smyslu: „Tihle si to nezaslouží. Nechám je ještě chvíli čekat.“ atd.? Ne, je to zákon přitažlivosti a tak ti první zkrátka vědí, že to bůh pro ně udělá (přesněji řečeno dělá nebo dokonce udělal – vysvětlím později), mají u toho dobrý pocit a tzv. nepochybují o tom. No a ti druzí u toho mají (možná i hodně skryté a neuvědomělé) negace, bloky a proto se jim nic neplní. Už si rozumíme? Věřím, že ano.
A mimochodem, nechci si tu hrát na nějaké encyklopedické znalosti, ale i sama bible, když popisuje boha, používá mnohá znázornění pro dobré pochopení a pak také popisuje jeho „vlastnosti“ či „schopnosti“ – tedy viděno lidskýma očima. Co se ale týče popisu kým nebo čím bůh doopravdy je, tak tam naleznete pouze jediné vyjádření a to sice (světe, div se 🙂 ) „Bůh je láska.“ Kdybych chtěl přeci jen trochu provokovat, tak teď napíšu – vidíte, že opravdu vím o čem píšu 😉 Ale já jsem taktní a tak raději mlčím 😀
No a protože to je opravdu „láska“ – tedy tak alespoň popisujeme, když cítíme „dobro“ tak nějak v náš prospěch či užitek a radost, tak to vlastně každému funguje podle toho, co „ví“ a zhmotňuje se mu to, co má rád, to si přitahuje (a stejně tedy tak i to, co nemá rád). Jinak řečeno, vše je nastaveno s láskou a laskavě tak, aby měl člověk pocit, že to je tak, jak on si myslí…ale teprve když přestoupí ze systému do systému (třeba jako já = evoluce-víra-kvantovka), zjistí, že to tak je. Ovšem pokud někdo žije a zažije jenom jeden systém-schéma, nemá šanci zažít a pochopit, že to jsou principy, tedy ne myšlení…