Co vlastně doopravdy víme aneb naše oblíbené společenské hry

Další mojí často používanou otázkou při mnoha školeních, která jsem vedl, byla „Zkuste se, prosím, v klidu zamyslet a povězte mi, co doopravdy, tedy na 100%, víte“. Myslel jsem tím jasně prokazatelná fakta, tedy ne něco, co nás naučili ve škole, protože to de facto „nevíme“, to jsme četli nebo slyšeli a naučili se…jenže, jak to dokážeme či prokážeme?
A tak bylo většinou chvíli ticho a pak padaly návrhy jako třeba, že Země je kulatá. Mno…jenže ona není, ona je „šišatá“, je trošku sražená na pólech – proto se jí říká (nebo říkávalo – nevím, jsem už nějaký ten čas ze školy) geoid. Anebo = tamhle vidím Slunce, tedy vím, že je tam! Občas na mne už trochu nazlobeně klienti křičívali 🙂 Mno…světlo k nám ze Slunce letí přibližně 8 minut, takže tam, kde ho vidíme, bylo před několika minutami, tedy nyní tam už není… Hloupé, že? Proto mne už opravdu od malička tak fascinují lidé, co něco přesně vědí a proto také ve mně vzbuzují nedůvěru a ostražitost – je to prostě zvláštní nebo Vám to tak nepřijde?
A nyní k těm již zmíněným hrám. Nevím úplně přesně proč, ale v paměti mi zůstal obrázek jednoho kresleného vtipu, který byl uveřejněn před mnoha lety v Dikobrazu. Byly tam dvě rybičky v akváriu a jedna povídá té druhé „Nemůžu si zvyknout, že je dneska úterý.“ Poměrně primitivní až skoro hloupý vtípek, že? Uvědomujeme si ale, že dny neexistují? Že je to Vesmíru, přírodě – prostě všem – totálně jedno? Ale řekněte si v duchu „páteček“ anebo „do pytle, zase pondělí“ 🙂
Drobná provokace (snad k přemýšlení) = už se vám někdy stalo, že jste se probudili včera anebo zítra? Není zvláštní, že když se ráno probudím, tak je zase dneska?! Hele jo, asi máte pravdu – asi mi už definitivně hráblo! 😀 Já jen, že opravdu existuje pouze TEĎ – nic jiného reálně neexistuje. Minulost je zkresleně uložená nebo přesněji řečeno – zkresleně vybavovaná z naší paměti a budoucnost zatím objektivně neexistuje nebo? 😉
Stejně tak i třeba čas. Existuje vůbec čas? A jak tedy vypadá? Kdy a kde vznikl? Umíme si vůbec představit, že někdy neexistoval anebo že by přestal existovat? Opět velice zjednodušeně řečeno – přizpůsobili jsme se v minulosti „Vesmírnému rytmu“ a pozorováním nebeských těles jsme začali určovat čas. Nejdříve svítání, poledne, stmívání…pak po hodinách (všimli jste si třeba, že na starých hodinách je jen malá hodinová ručička?). Následně jsme „přidali“ minuty a dnes již i vteřiny – ale znovu trochu provokativní otázka = proč vlastně? Už jste si s někým dávali schůzku v 10:03:15? Tak co, proboha, blbneme? Chápete k čemu to vede, že? Pořád nás čas „honí“, stále „nestíháme“ apod. Přitom ale čas neexistuje – to je jen hra naší mysli a naší společnosti. Souhlasíte?