Další pokračování této „blogo-knihy“ bylo na tomto v podstatě erotickém webu-seznamce… Vím, může to na první pohled vypadat dost divně a asi to i divné je, ale má to své logické vysvětlení. Vzhledem k nečekanému úspěchu a bez přehánění masovému šíření po netu jsem přemýšlel, jak a kde knížku publikovat.
Oslovení vydavatelé ani nereagovali na zaslaný rukopis – nedivím se, pro stav dnešní společnosti je to nepublikovatelné… Hledal jsem tedy nějaké blogy, kde bych mohl vše zveřejnit a následně i pokračovat – to jak mi další témata naskakují jako reakce na napsané a uvědomování si po dopsání nových pohledů apod. – jenže ouha = všechny, které jsem našel, mají v podmínkách „žádné vulgarismy“ – no a protože já nepoužiji hovno ani za pytel sraček, měl jsem na výběr buď autocenzuru, ale pak by se ztratil ten původní duch psaní a také jeho smysl; anebo využít jedinou nalezenou stránku s blogem, kde jim to nevadí…
Legrace byla, že se tu vyskytly nečekané problémy = tak třeba hned v úvodu jsem si chtěl dát na profil několik fotek, nechci působit anonymně, když se pyšním naopak svým otevřeným, opravdovým a hlavně pravdivým přístupem. Několik fotek, vlastně všechny kromě jedné, mi bylo smazáno a to z důvodů, že jsou málo erotické!!! 😀 Ne, nekecám! Je to vlastně erotický portál a tak jsem paradoxně nezapadl z důvodu přílišné slušnosti = no řekni, není ten svět vlastně zábavný?! 😉
Průběh psaní tak nějak popisuji v jednotlivých částech níže a dále. Hlavní problém ale nastal v tom, že některé kapitolky byly zjevně i pro erotický portál už příliš = minimálně dvě mi smázli – což ale dalo na prdel celkové idee psaní, protože se ztratila návaznost 🙁 Mimochodem, osobně jsem přesvědčen, že nebyl problém v obsahu, ale mnohem spíše opět v názorech = kupodivu obě kapitolky obsahovaly humorné poznámky na téma homosexuality – čili jsem přesvědčen, že vím, jakou orientaci má admin! 😀
No zkrátka až tam mi došlo, že jedinou schůdnou cestou bude vlastní web s vlastními pravidly – a zbytek už znáš…
Dále tedy uvádím pokračování knížky psané původně pro web amateri.com

A možná poslední kapitolka psaná již přímo pro tento prima web a jako reakce na prožité (nejen) pod mými články…
Dámy se často pozastavovaly nad formou psaní (mimochodem – jak povrchní a prvoplánové)… Nebudu reagovat na osobní invektivy, protože ty svědčí o pisatelce (občas i pisateli), než o mně… Dospěl jsem totiž do věku, kdy už konečně nemusím nikomu nic dokazovat a to ani sobě + můj vnitřní svět je natolik bohatý a tak nějak důležitější, než okolní svět, že nejsem závislý na reakcích druhých lidí = čili pokud mě někdo pochválí, je mi to samozřejmě příjemnější, ale beru to s rezervou a když mi někdo vynadá, nebrečím do polštáře = takovou radost mu/ji neudělám, protože už dávno vím, že moje hodnota je stabilní a není závislá na hodnocení druhých lidí. Nakonec platí neustále to samé pravidlo = ať uděláš cokoliv, přibližně třetina lidí bude nadšená, třetina nasraná a třetině to bude uprdele = vyber si, kam chceš patřit 😉 jen si neodpustím připomenout, že pro pravdu se člověk zlobí, když totiž vím, že to jsou kecy, tak se nevzrušuju, pouze pousměju, jaký je to debil… Ale k té formě se rád vyjádřím.
Podstata věci je vlastně hrozně jednoduchá = nepíšu zženštile. Svět se totiž zbláznil! Ještě poměrně donedávna existoval ženský styl konverzace (včetně knížek – tzv. červená knihovna) a mužský styl (můžeme ho klidně označit třeba jako černá knihovna). Jenže dnes se už musí mluvit pouze „žensky“ – po chlapsku je mluviti skoro zakázáno! Kdo ale určil, že tohle obcházení pravdy, balení slov do pozlátek atd. je lepší, než to přímočaré bezskrupulózní? Viz třeba žádost o ruku, když jde o vaginu; pozvání na kafe, přitom jde o šukafe anebo nabídka procházky či výletu místo skutečně plánované soulože? Osobně mi to přijde, jako kdybych přišel do pekařství a chtěl karafiát, protože říci rohlík by mi přišlo příliš sexistické a vulgární!
Samozřejmě, že nejsem asociál a diktátu doby jsem se podřídil a tak, jak píšu, v reálu nemluvím – tedy pouze občas a v chlapském disentu 😉 Mimochodem, dámy – nehrajte to na mne, vím velice dobře, že samy mezi sebou mluvíte mnohdy ještě hůř, než my, chlapy – jen to pokrytecky nepřiznáte! Jasně – zrovna Ty jsi výjimka, já vím – jsi přímo ctnost sama a místo hovno, říkáš „ó nikoliv“ – proto jsi na amaterech z uleknutí, omylem a úplnou náhodou, protože zde očekáváš hluboký rozbor rozdílu v myšlenkách Platóna a Sókrata (mimochodem – napiš, rád Ti na toto téma povedu hodinové přednášky :P) a fotíš si píču nevědomky = jasně, ne každému, jenom tomu, kdo si řekne! Ale upřímně a konkrétní příklad, který mi každý zdravý heteráč potvrdí = samozřejmě, že Vám pochválím krásné oči apod., ale přitom mě ve skutečnosti zajímá, jestli máte vyholenou kundu, jak velký a jak zbarvený máte dvorce a bradavky…a když žvaníte trochu déle, začnu přemýšlet nad tím, jestli vůbec kouříte a polykáte…sorry, pravda je prostě někdy krutá – já mám ale raději krutou pravdu, než milosrdnou lež! Ovšem pozor = nezaměňovat pravdu za názor, myšlenku či verzi!
Velice pozitivní na zveřejňování knížky formou blogu na Amatérech bylo to, že s trochou nafoukanosti jsem konečně našel svoji cílovku. A pak hlavně zpětná vazba. Knížku jsem při psaní posílal řádově necelé stovce přátel, kamarádů a kamarádek – o jejich reakcích jsem se zmiňoval i o mém překvapení nad jejich pozitivitou. Byla daná hlavně tím, že mě osobně znají a to mnohdy od malička, teda velice dobře chápali nadsázku, ironii, sarkasmus – prostě humor + hloubku textu zároveň. Vím, že knížka potom (bez přehánění) obletěla Internet, ale tam už moc zpětné vazby nebylo – proto si tak vážím toho, co proběhlo zde. Vůbec mě nepřekvapila místy až nenávistná odezva stran právě dotčených pipin, o kterých je vlastně právě ona kniha = prostě potrefená husa se vždycky ozve. Ověřil jsem si, že pro pravdu se člověk zlobí a ze strachu neútočí na fakta a obsah, ale osobu autora… Trochu mne zarazilo, že kromě pár blbečků z posiloven, kteří nepochopili, že si dělám legraci (nakonec sám pravidelně cvičím, jen tedy opravdu ne v zasmrádlé a upocené posilce), že se ozvalo i pár pseudo-alfa-samců, kteří mě tak nebetyčně zjevně považují za konkurenci, až mě to pobavilo = děkuji všem za pohlazení a posílení ega – v reálu ho mám totiž přeci jen trošku pošramocené, i když na tom makám – viz knížka jako jasný důkaz! 😉 Jinak ale k témuž ještě krátký dovětek = zpětná vazba není urážení atd. a úplně nejvíc mě pobavila otázka = proč to teda píšeš? 😀 Asi budu pár místních intelektuálů šokovat, ale píšu to proto, aby to bylo čteno, tedy rozhodně ne proto, aby to bylo mazáno, nepochopeno, komentováno v duchu podsouvání nenapsaného či dokonce spíláno…
Chcete-li, abych psal dál – ptejte se. Otázka (alespoň u mne) vždy vyvolá potřebu téma zpracovat – do hloubky a ideálně z mnoha aspektů a pohledů… Jinak ale, upřímně řečeno, nemám sebemenší problém přestat psát a pouze tu jen tak být…opravdu na svém psaní nelpím…

Přeji vše dobré a hlavně klidné dny a kvalitní-pravidelný sex,
Váš Ondra V.