Ano, než to stačím dopsat, bude zjevně vše jinak! Teda takový rychlý obrat jsem vážně nečekal! Vím, že boží mlýny…a karma zdarma, ale tohle?! No, poslechni si sám…
Trochu od konce – vše, co jsem tu začal popisovat, je k dnešnímu dni (tedy teď, když píšu tato slova) přibližně rok a půl. A během onoho prvního roku, co jsme se se ženou neviděli, udály se zvláštní věci… Píšu to proto, abych zdůraznil, jak důležitá je intuice, protože průměrný chlap si myslí, že je to buď nějaká přísada do jídla anebo dceřinná odnož společnosti! Ty, protože nejsi debil – jinak bys nečetl tuhle knížku a nedostal se až sem, asi tušíš… Ovšem dovolím si předpokládat, že jsi taky naletěl oné 100x omílané lži, že intuice je doména žen = hovno, kecy! Jen my jí příliš nenasloucháme a válcujeme vše rozumem – chyba, velká chyba!
Velice záhy (tipoval bych ani ne za dva měsíce) se začala žena tak nějak divně ozývat – ptala se na juniora (je pevný v názorech a stále s ní odmítá komunikovat; má můj obdiv i když je mi jasné, že ženské populaci nikdy nevysvětlím, že je to jen a jen jeho rozhodnutí a já ho nijak neovlivňoval, pouze jsem mu nijak nebránil – ale to je při rozchodech běžné…), ptala se na kocoura (toho si totiž nemohla odvézt – i když byl její, protože si ho prosadila proti vůli mé i syna = zjevně pan myslivec nemá rád kočky – i to je běžné, že? Odtud tedy moje dedukce…), jednou mu přivezla dokonce i konzervy…zkrátka nabyl jsem dojmu, že příliš štěstíčka nemá, ale ihned jsem si to (pochlapsku) racionalizoval = uklidni se, vole, chceš slyšet, že to byla chyba a že seš nejlepší na světě, seš trapák!!!
Zjevně se ale opět (jaké překvapení, že? :D) intuice nemýlila a o trochu déle, než po půlroce, přišla SMSka, zda li by se mnou mohla mluvit?! No, proč né, já nejsem pózista, já záseky nedělám! Přeskočím detaily (pro naše povídání zbytečné) – prostě jí onen geroj vykopnul, zkrátka je konec vztahu! Dává mi to na vědomí, abych se to pokoutně nedozvěděl odjinud a zkresleně = aha, tak to by mne nenapadlo! 😀
Víš, svým způsobem mě ten chlap sral, to je asi pochopitelné – mimo jiné i proto, protože si hrál na tajemného jak hrad v Karpatech = nemohl jsem třeba vědět, kam se moje žena stěhuje, jak se onen vyvolený jmenuje, co dělá atd., prostě se k tomu postavil fakt po chlapsku, férově a s plnou odpovědností! 😀 Asi se bál, že by dostal do držky, no to by teda fakt dostal! Ale získal si můj respekt = představ si, že si nechal všechny ty drahé dárky proplatit! Jo, třeba na to auto si musela půjčit, aby mu ho zaplatila! Síla, co?! Klobouk dolů! Na tohle bych já koule neměl…
A opět pro maximální korektnost = určitě Ti teď kecám, určitě totiž dala kopačky ona jemu – koho by totiž bavilo žít s prachatým chlapem, že?! Nota bene, když se nemá kam vrátit! (u mne už nemá trvalé bydliště – i to jí ten myslivec zařídil) To by přece udělal každej! Ona přece není na prachy, no ne?! Jde hlavně o to štěstíčko! 😉
A jestli čekáš, že přišla uplakaná a s prosíkem jako jsem mimochodem slyšel mockrát, když jsem se o tom s někým bavil, tak ani omylem, velký hovno! To je toliko chlapská představa, tak by reagoval chlap. Ne tak ženy! Ona nikdy svoji chybu nepřizná! Udělala to přece nejlíp jak mohla v rámci štěstíčka! A prostě to nevyšlo. Úplně v klidu se totiž vrátila do Kolína a dokonce měla tu odvahu se zeptat, zda-li by se nemohla vrátit do původní  práce!!! Její šéfová má u mne hudlana, protože pochopitelně řekla, že ne. Zkrátka, třeba jsem přehnaně úzkostlivej a fakt přecitlivělej, ale já bych chodil kanálama, ale to je zjevně můj problém – proto mám taky furt hovno…
Takže victory!!! Jen je trochu problém, že se vrací s holou prdelí a kdo jí má tu avantýru zaplatit, ha? No já, samozřejmě, že já! Vím, že to žádný soud nebude zajímat, ale jen mezi námi = já dostal tenkrát od táty byt (v majetku města), kam se za mnou přistěhovala (já ji uvolnil půl skříně a jeden šuplík = nic víc neměla, dnes je to téměř identicky obráceně :D) a když ho prodávali do osobního vlastnictví, tak jsem ho gentlemansky napsal na oba.. (půjčil jsem si na něj ale já) a když jsme ho prodávali a kupovali domeček – logicky (zvláštní pojem, že? :D) je půlka baráku její = no a tu chce proplatit, čili buď si k hypotéce (kterou celou dobu platím pouze já – ale opět = who cares, že?) vezmu ještě další půjčku anebo mi (a synáčkovi) prodá střechu nad hlavou a udělá z nás (junior se bude možná muset kvůli kurvaviru vrátit domů) bezdomovce, paráda! Jasně, že je jí to líto, ale co může, chudák holka, dělat, že? 😀 Hele jsem debil já nebo???